Jak se bránit

5. březen 2012 | 15.51 | rubrika: první rubrika

 Jak se vlastně může člověk bránit Když se po něm nadřízený "vozí"? Když Vás nenechají dělat Vaši práci, a ještě Vám do ní zasahují aniž by tomu aspoň trochu rozumněli? Jak se nazývá šikana v práci? Mobbing? Jak je vlastně takový mobbing definovaný a jak se dá dokázat? 

Budu trochu konkrétnější. Pracuju jako laborantka v jedné soukromé, radši nejmenované, nemocnici (LDN). Už dávno měla být naše laboratoř akreditovaná, ale protože vedení váhalo, zadali nám tento požadavek pozdě. To, na co se ostatní laboratoře připravují normálně půl roku až rok, my musíme zvládnout za 3 měsíce. Z akreditace plyne spousta povinností, jako napřiklad, to, že každá laborantka provádí sama kalibrace a konroly (taky se pod to všechno podepíše) na tom přístroji, na který je právě přidělena. Po měsíci se střídáme. Problém je v tom, že jedna chodí do práce už na 6, a druhá zas až na7hod. Takže vždycky jsou kontroly hotové v jiném čase a spolu s tím jsou vždycky v jiném čase vydávány i výsledky pacientů. Proto byla snaha toto sjednotit. To znamená abysme všechny chodily na 7 hod ráno, nebo aspoň půl sedmou a sedmou. 

Nemyslela jsem si že z toho vznikne takový problém! Ona naše paní primářka, chce mít výsledky už v 7, aby mohla léčit. Pokud vím jiné nemocnice typu LDN svoji labratoř ani nemají a odběry krve posílají někam pryč a jsou rádi když mají výsledky druhý den!

Navíc se do toho všeho vložila naše nová hlavní sestra a právě ona mluví do věcí o kterých absolutně nic neví. Laboratorní práci nerozumí. Tak nevím, jestli není konkrétně prti mně zaujatá, protože kdykoli jsem něco potřebovala nikdy mi v ničem nevyhověla.

Jedna už uvažuje že z práce odejde, dřív to byla usměvavá veselá holka, a teď se skoro nezasměje.

Takže bych byla velmi ráda, kdyby mi někdo poradit co s tím? Budu moc ráda

žádné komentáře | přidat komentář | hodnocení: 1 · 2 · 3 · 4 · 5 | 0.00 (0x)

výpověď

2. březen 2012 | 20.53 | rubrika: první rubrika

 Tak jsem tu zas, tentokrát s dalším problémem v práci. V létě k nám natoupila moc šikovná mladá holka, milá, usměvavá, snažila se vyhovět. Ti nahoře si toho všimli a jak se to tak seběhlo, najednou by jí chtěli krátit úvazek na 0,8 a na 0,2 by měla dělat řidiče, jezdit po okrese a sbírat biologický materiál. Mimoto taky tahat těžké krabice s fasováním atp. Řekla bych, že podá výpověď. Ani bych se jí nedivila, já bych udělala to stejné kdybych byla na jejím místě. 

Přišla jsem dnes domů strašně naštvaná na to jak s váma můžou jednat, jak se k vám můžou chovat, jak jsou v poslední době všichni hnusní a ono jim to prochází. Možná jsem zralá na psychiatra. Taky jsem vybuchla kvůli blbosti. Stála jsem frontu u pokladny a tlačil se na mě další zákazník. Svůj nákup nacpal těsně za ten můj. No a co prodavačka? Stihla nablokovat nějaké jeho věci k mému nákupu a vyřešila to tak, že on mi dá peníze za to mám omylem na svém účtu. Jemže já peníze nenosím a platím pouze kartou. To ale nikoho nezajímalo a nakonec jsem se tam začala rozčilovat a nadávat. Já, která jsem normálně klidná a dřív jsem bývala i veselá. Za to za všechno prostě můžou poměry u nás v práci. A ještě budou tvrdit, že nám pomáhají a že nás podporují, to si vážně nevidí do huby? Nic člověka nebaví ani netěší, a jestli příští týden zjistím, že ta naše kolegyně opravdu odejde, tak se asi jen tak hned nevzpamatuju. 

Máte to taky tak? Taky se Vám do ničeho nechce? Taky s Váma tak zametají? 

žádné komentáře | přidat komentář | hodnocení: 1 · 2 · 3 · 4 · 5 | 0.00 (1x)